Oficiální web města Klášterec nad Ohří

Historie a současnost

• Naše město
  • Úvodem
  • Historie města
  • Památky
  • Symboly města
  • Klášterecké noviny
  • Služby občanům
  • Mapa města
  • Historie porcelánu
  • Osobnosti
  • Přilehlé obce
  • Zaniklé obce
  • Partnerské město
• Městský úřad
• Samospráva
• Lázně
• Průmyslová zóna
• Kultura
• Sport
• Školství
• Bezpečnost
• Doprava
• Příroda
• Zdravotnictví
• Sociální péče

• Česká správa sociálního zabezpečení
• Česká daňová správa
• Česká inspekce životního prostředí
• Krajská hospodářská komora
• Okresní soud v Chomutově
• Portál veřejné správy
• Regionální informační servis
• Úřad práce Chomutov
• Ústecký kraj
• Zákony on-line

Přilehlé obce

Přilehlé obce spadající k městu Klášterec nad Ohří

Ciboušov Německé označení vsi znělo Zibich. Původ města je nejasný. Obyvatelé obce byli roku 1367 poddanými hradu Hasištejna. Pak se stala ves vlastnictvím Šumburků a v roce 1431, při dělení majetku mezi Viléma a Aleše ze Šumburka připadla Vilémovi, tedy k právě vznikajícímu panství Nový Šumburk.

Další majitel Bedřich ze Šumburka však prodal roku 1487 svá práva na ves Felixi z Fictumu a Hans z Fictumu ji ve 40. letech 16. století zastavil pražskému měšťanu Benjaminu Vlkanovi a Janu Mikši z Hrobčic. Berní rula v roce 1654 zaznamenává ve vsi 10 chalupníků a tři bezzemky. K roku 1713 je ve vsi zaznamenáno 59 farníků.

K roku 1863 je zde podchyceno 17 obytných domů s 99 obyvateli. Protože zde nebyla škola, muselo tehdejších 12 dětí chodit do Klášterce. Obyvatelé se živili zemědělstvím a nádeničením. Ciboušov nikdy nebyl samostatnou obcí. V roce 1850 byl osadou Miřetic, pak přechodně patřil k Rašovicím a od roku 1880 znovu k Miřeticím. V roce 1961 se stal osadou Klášterce nad Ohří. V roce 1930 žilo v Ciboušově 91 lidí, při sčítání lidu v roce 1980 ještě 44 a v roce 1991 už jen 29.

Fotogalerie - Ciboušov

Hradiště Svůj český název dostala osada nedopatřením, neboť se vycházelo z předpokladu, že německé jméno obce Radis vzniklo z českého slova hradiště. První tvar názvu z roku 1431 zní Radossle. Původ tohoto tvaru je nejasný. První zmínka o vsi z roku 1431 souvisí s dělením majetku mezi Aleše a Viléma ze Šumburka, kdy ves zůstala v držení Aleše, tedy při Perštejně.

Ten za krátko prodal ves spolu s dalšími bratřím Mikuláši II. a Janu z Mobkovic na Hasištejně. V roce 1654 tu žilo 5 sedláků a tři chalupníci. Dva obyvatelé se zabývali formanstvím. Žitná pole tu byla špatná, kopcovitá. Nejlépe si ves stála s dobytkem. První škola byla v obci postavena roku 1765 a pak nová budova v roce 1887. V té se učilo až do roku 1970.

Podle statistik z rok 1863 žilo v Hradišti 173 obyvatel ve 22 obytných domech. Obyvatelé se živili zemědělstvím, prací v mlýně, v lese a nádeničením. Do místní školy chodilo 18 dětí a farností ves patřila k Louchovu. Po devatenáctiletém období samostatnosti se Hradiště roku 1869 stalo osadou Pavlova. V roce 1961 bylo i s Pavlovem přičleněno k Vernéřovu a 1. lednem 1988 připadlo ke Klášterci. Podle sčítání obyvatel z roku 1980 tu žilo 32 obyvatel, v roce 1991 už jen 21 obyvatel.

Fotogalerie - Hradiště

Klášterecká Jeseň Původně znělo jméno obce jenom Jeseň, německy Gesseln. Přívlastku Klášterecká se začalo trvale používat od roku 1910 pro odlišení od kadaňské Jeseně. Nejpravděpodobnější původ názvu pochází od starobylého slova jesení, znamenajícího jasanový porost. To dokládá slovanský původ osady. První zmínky o Jeseni je z roku 1381. Při dělení majetku mezi Aleše a Viléma ze Šumburka připadla Vilémovi.

Jako součást panství Nový Šumburk koupil Jeseň roku 1449 Vilém z Ilburka. Ten však již v roce 1453 musel nedávno nabytý majetek odstoupit svým věřitelům bratřím z Ficumu, Kaffungovi a Pflugkovi. Koncem 16. století koupil Jeseň Kryštof z Fictumu a přičlenil ji k panství Klášterec. Na začátku 17. století přispěla osada dodáním 12 kamenů na stavbu nové školy v Klášterci. Berní rula k roku 1654 uvádí, že tu byl 1 sedlák, 8 chalupníků a 4 bezzemci. V charakteristice vsi se říká, že má dobrá stavení, žitná pole kopcovitá a kamenitá. Lidé se živí chovem dobytka, formanstvím do železných hutí a výrobou příze. V roce 1713 byli v osadě 84 farnici. V roce 1863 statistika uvádí, že v Jeseni žili 202 obyvatelé ve 32 obytných domech.

Farou patřila Jeseň ke Klášterci a 34 zdejších dětí muselo chodit do školy ve Vysokém Hadově. Z poválečného období tu máme zajímavou zprávu, že tu byl 1. března 1948 založen požár v hospodářství místního předsedy národního výboru. Jeseň byla samostatnou obcí v období 1850 až 1869, kdy připadla ke Klášterci, a znovu od roku 1880. V roce 1964 byla připojena ke Klášterci definitivně. V roce 1980 tu žilo trvale 100 obyvatel, v roce 1991 už jen 58.

Fotogalerie - Klášterecká Jeseň

Lestkov Název obce je odvozen od osobního jména Lestek a znamená tedy Lestkův dvůr. Lestkov byl podhradím Egerbergu, patřil tedy až do opuštění hradu k jeho panství, koncem 16. století přešel do panství Felixburg a s příchodem Thunů (1623) byl součástí panství Klášterec. První zmínky o vsi je z roku 1407.

Berní rula z roku 1654 uvádí 10 chalupníků a 4 bezzemky. Byl zde jeden šenkýř a jeden krejčí. Obyvatelé se živili chovem dobytka a kácením dřeva, které vozili do Kadaně. Již před polovinou 19. století byla v obci postavena kaple zasvěcená Neposkvrněnému početí. Kaple byla renovovaná v roce 1886. V roce 1863 tu žilo 171 obyvatel ve 33 domech. Farou i školou patřil Lestkov k Rašovicím. Obyvatele živilo zemědělství, něco málo chmelnic, nádeničina a práce v lese. V roce 1888 byl založen spolek dobrovolných hasičů a od roku 1909 tu fungovalo Zemědělské kasino. O tři roky později byl v Lestkově zřízen vodovod pitné a užitkové vody. V roce 1930 tu žilo 177 obyvatel, v roce 1980 51 a v roce 1991 už jen 39 lidí.

Fotogalerie - Lestkov

Miřetice Německý název Meretitz je odvozen od osobního jména Miřata, což byl zřejmé lokátor vsi nebo předák sedláků, kteří ves založili. Při dělení majetku mezi Šumburky roku 1431 připadly Miřetice Vilémovy a novošumburskému panství. V roce 1453 se staly majetkem Fictumů a roku 1508 ves koupil nejvyšší kancléř Albrecht z Kolovrat.

Berní rula z roku 1654 uvádí, že tu žilo 5 sedláků, 10 chalupníků a 5 bezzemků. Roku 1700 byl na katastru obce vztyčen sloup P. Marie s dítětem. Stával při staré silnici podél Ohře do Kadaně. V roce 1863 žilo v Miřeticích 211 obyvatel ve 40 domech. Do roku 1875 přibyly dva domy a 64 obyvatel.

Za světové hospodářské krize bylo i v Miřeticích mnoho nezaměstnaných. 31. března a 1. dubna 1932 demonstrovali miřetičtí nezaměstnaní proti bídě. V demonstraci pokračovali do Klášterce a vytloukli přitom okna v thunské porcelánce, na faře a na radnici. Školou patřila obec vždy ke Klášterci. V letech 1940 – 1942 byla v Miřeticích na pozemku železnice v blízkosti trati postavena vojenská střelnice.

Od roku 1850 do roku 1869 byly Miřetice samostatné, pak byly osadou Rašovic a samostatnost nabyly opět roku 1880, kdy bylo zavedeno určení „u Klášterce“. Patřila k nim osada Ciboušov. Od 1. října 1942 převzal agendu Obecního úřadu Miřetice Městský úřad v Klášterci a obec k němu byla připojena. Po krátké samostatnosti po 2. světové válce byly v roce 1950 opět připojeny ke Klášterci. Počet obyvatel podle sčítání lidu: 1930:1 569, 1980: 7 941, 1991: 9 049.

Fotogalerie - Miřetice

Rašovice Název obce byl odvozen od osobního jména Roch a původně zněl až do roku 1924 Rošovice. V tom roce byl úředně zaveden název Rašovice, německy Raschwitz. První zmínka o vsi je z roku 1443 a patřila k hradu a panství Egerberg (Lestkov). Jako součást tohoto panství ji koupili roku 1460 Fictumové. Nový majitel panství Bohuslav Felix z Lobkovic dal u vsi postavit mlýn z jezem, který se uvádí až do 20. století.

Týž majitel dal koncem 70. let 16. století na území obce postavit renesanční zámek, který nazval po sobě Felixburg. Dokončen byl v roce 1581 a přestěhovala se sem správa panství. Hrad Egerberg (Lestkov) byl od roku 1600 zcela opuštěn a panství tak neslo název Felixburg.

Roku 1596 získali panství od Lobkoviců Štampachové, jimž však bylo po bitvě na Bílé hoře zkonfiskováno a roku 1623 je koupil Kryštof Šimon Thun. Tak se Rašovice staly součástí panství Klášterec. Berní rula z roku 1654 uvádí ve vsi 5 sedláků, 10 chalupníků a 3 bezzemky. Již od konce 15. století byla zřejmě v Rašovicích kaplička či modlitebna. V roce 1776 se na účet obce začala na návsi stavět nová kaple Sv. Anny. Vysvěcena byla roku 1784. V roce 1830 se začal v obci stavět nový kostel sv. Anny, který byl dostavěn roku 1837. V listopadu 1852 byla v Rašovicích založena samostatná fara.

První školní budova byla v obci postavena v roce 1788. Stavba nové školy byla sice povolena již roku 1829, ale Rašovice se jí dočkaly až v roce 1882. Z Rašovic pochází Franz Josef Schaffer (1811 – 1880), který se stal c.k. vrchním inspektorem finanční stráže a v roce 1848 byl za okres Kadaň zvolen do českého sněmu. Zanechal po sobě cennou sbírku více než 3600 rukopisů významných osobností, která byla v roce 1882 vydražena v Mnichově. Statistika k roku 1863 říká, že v obci žilo 296 obyvatel ve 49 domech. V roce 1871 vyvolali rašovičtí sedláci rebelii proti stavbě železničního mostu v Klášterci z obavy, že způsobí zácpy odcházejících ledů a vzniknou tak škody na jejich polích. Po šarvátkách s italskými dělníky, kteří most stavěli, přišla rebelanty uklidnit dokonce armáda. V roce 1874 rozhodlo thunské panství o prodeji krovů a dřevěných částí opuštěného zámku Felixburg, což znamenalo jeho rychlý konec. Zdivo si vesměs rozebrali obyvatelé pro své stavby.

Rašovice byly samostatnou obcí do roku 1961, kdy byly připojeny ke Klášterci nad Ohří. Podle sčítání lidu tu v roce 1930 bylo 587 obyvatel, roku 1980 jenom 124 a 104 obyvatelé v roce 1991.

Fotogalerie - Rašovice

Suchý Důl Německy jméno znělo Dörnthal. První zmínka o vsi je z roku 1281, kdy byly naše končiny v držení rodu Šumburků. V roce 1460 ves koupili Fictumové jako součást panství Egerbeg (Lestkov). Dalším majitelem byl v druhé polovině 16. století Bohuslav Felix z Lobkovic.

Berní rula z roku 1654 nás informuje, že tu žilo 6 chalupníků a 2 bezzemci. V roce 1863 tu žilo celkem 56 obyvatel ve 14 domech. Školu v Rašovicích tehdy navštěvovalo 6 místních dětí. V roce 1876 se místní občan Vincenc Osser vyznamenal velkou statečností, s níž pomohl zachránit několik lidí v Mariánském údolí při odchodu ledů. Císař mu za to propůjčil Stříbrný záslužný kříž.

Dne 1. prosince byla do vsi zavedena venkovská pošta z Klášterce. Po krátkém období samostatnosti v druhé polovině 19. století se Suchý Důl stal osadou Rašovic a s nimi pak byl roku 1961 přičleněn ke Klášterci nad Ohří. V roce 1930 bylo ve vsi 66 obyvatel, roku 1980 jenom 15 a v roce 1991 pouhých 7 obyvatel.

Fotogalerie - Suchý Důl

Útočiště Český název je doslovným překladem německého Zuflucht. Osada vznikla po zhoubném požáru Klášterce roku 1784 jako baráková kolonie, kterou nechal postavit hrabě Thun pro vyhořelé. Za oficiální zakládací listinu lze považovat smlouvu z 12. října 1786, která obsahuje seznam osob, jimž byly přiděleny domy, a jejich povinnosti.

Prvních osadníku bylo 34, z nichž jen 8 umělo psát a zbytek smlouvu podepsal třemi křížky. Představeným osady se stal rychtář, kterého jmenovala vrchnost. Robotní rejstřík z roku 1833 uvádí 51 držitelů domů. Statistika z roku 1863 praví, že v osadě žili 402 obyvatelé v 51 domech. Místních 58 dětí chodilo do školy v Klášterci.

Od svého založení bylo Útočiště osadou Klášterec a od zrušení roboty mělo v kláštereckém obecním výboru nebo zastupitelstvu své zástupce. Počátkem 20. století trpěla osada nedostatkem vody. V roce 1908 musely být na pozemcích v Petlerech nalezeny nové prameny, jejichž voda byla svedena do Útočiště. Situace se opakovala v roce 1929 a měla být řešena spádovým vodovodem. V 20. a 30. letech tu působilo několik spolků: hasiči, dělnický pěvecký spolek, Klub dýmkařů „Veselá mysl“ a konečně Spolek socialistických skautů. V roce 1930 zde žilo 350, 1980:160 a 1991: 275 obyvatel

Fotogalerie - Útočiště