Oficiální web města Klášterec nad Ohří

Historie a současnost

• Naše město
  • Úvodem
  • Historie města
  • Památky
  • Symboly města
  • Klášterecké noviny
  • Služby občanům
  • Mapa města
  • Historie porcelánu
  • Osobnosti
  • Přilehlé obce
  • Zaniklé obce
  • Partnerské město
• Městský úřad
• Samospráva
• Lázně
• Průmyslová zóna
• Kultura
• Sport
• Školství
• Bezpečnost
• Doprava
• Příroda
• Zdravotnictví
• Sociální péče

• Česká správa sociálního zabezpečení
• Česká daňová správa
• Česká inspekce životního prostředí
• Krajská hospodářská komora
• Okresní soud v Chomutově
• Portál veřejné správy
• Regionální informační servis
• Úřad práce Chomutov
• Ústecký kraj
• Zákony on-line

Klášterec - město porcelánu

Historie výroby porcelánu v Klášterci

Na konci 18. století vznikla v Klášterci nad Ohří třetí nejstarší (a druhá dosud pracující) výrobna porcelánu v českých zemích. Město za to vděčí Janu Mikoláši Weberovi, kterého přivedl hrabě Thun z Alsaska, aby se od roku 1784 ujal vedení a správy thunského panství. V zimních měsících 1793/94 uskutečnil Weber první pokusná pálení v muflové peci, umístěné v prostorách sala terreny.

Černýšská hlína, kterou Weber ze začátku používal, však neumožňovala dobré výsledky. Proto Weber našel nový zdroj materiálu u vsi Sedlec na Doupovsku. Po důkladných přípravách došlo 18. dubna 1794 k prvnímu pálení v peci, umístěné již v opuštěné loretánské kapli na místě budoucí porcelánky. Pálení bylo neúspěšné. Pouzdra, v nichž se porcelán vypaloval, se z větší části zhroutila během pálení a tím byl zničen i jejich obsah. Žádná z vypálených nádob nebyla použitelná, ale kvalita střepu naznačovala budoucí možný úspěch. Těchto pokusů bylo víc a zřejmě při jednom z nich vznikl šálek s podšálkem s nápisem "Vivat Bohmen", který je považován za nejstarší výrobek klášterecké porcelánky a dokonce za nejstarší dochovaný kus českého porcelánu vůbec.

Weber se rozhodl pokračovat v práci ve větším měřítku a založit skutečný podnik. Dne 16. srpna 1794 uzavřel s vrchností smlouvu o propůjčení vodních zdrojů a některých budov na vyhlédnutém místě. 28. září 1794 pak požádal pražské Gubernium o udělení povolení k výrobě a prodeji porcelánu. Obdržel je 18. října téhož roku. Začátkem července 1797 pronajal Weber porcelánku Christianu Nonnemu na dobu 6 let za 400 zlatých ročně. Tímto nájmem začíná příznivější období ve vývoji porcelánky. Novému nájemci se podařilo podstatně zvýšit odbyt. Pravidelné obesílal brněnské trhy, jejichž prostřednictvím získal i odbyt v Polsku. Prodával také do Saska a dalších německých zemí i do Holandska.

Vzrůstající úspěchy klášterecké porcelánky se staly trnem v oku vedení vídeňské privilegované státní manufaktury na výrobu porcelánu, které se snažilo další výrobu v Klášterci znemožnit. I kvůli tomu obdržela klášterecká porcelánka řádné zemské oprávnění až 15. března 1822, kdy výrobu již provozoval ve své režii hrabě Thun.
Pro podnik bylo velmi nešťastné období ředitelování V. Rittera v letech 1830-32. Svou neodborností způsobil za dva roky škodu 22.000 zlatých. Více než třetina jím provedených pálení byla zmetková a továrnu přivedl fakticky k bankrotu. Kdyby nebylo dalších aktiv thunského panství a vůle hraběte podnik zachovat, musela by porcelánka zaniknout.

Následující ředitel J. Hillard stál v čele porcelánky do roku 1848. Dal postavit třetí vypalovací pec, v níž se místo dřevem pálilo rašelinou. Podařilo se mu překonat nejhorší potíže a dosáhl také prvního úspěchu. Na výstavě v Praze roku 1836 byl klášterecký jídelní servis pro 12 osob oceněn bronzovou medailí. Vídeňskou výstavu v roce 1845 pak obeslal souborem výrobků, dokumentujících jejich vývoj od vzniku továrny. I tento soubor byl oceněn bronzem.
První dochovaný ceník z roku 1835 uvádí 63 vzory zboží ve 4 třídách. I. třídu tvořilo stolní nádobí, II. třídu kávové a čajové soupravy, III. třídu šálky a IV. třídu praktické potřeby (lavory, nočníky, džbánky na pivo, lékárnické nádobky, psací náčiní, tácky pod láhve a pivní sklenice, svícny, popelníky apod.). Výroba figurálních modelů byla teprve v počátcích a převahu tvořily krucifixy.

Roku 1848 byl řízením továrny pověřen Karel Venier, který její výrobu dovedl k vrcholu technické i umělecko-řemeslné dokonalosti v 19. století. Vynalezl způsob pálení porcelánu plynem, ale pro nedokonalost technického zařízení s ním neuspěl. V roce 1872 K. Venier na vlastní žádost z porcelánky odešel a po deset let stálo v jejím čele tříčlenné direktorium Herttan, Hippmann a Merke. Od roku 1882 byl ředitelem továrny již J. Herttan sám.

V jeho období se hodně stavělo. Vznikly pece č.8 a 9, nová točírna, formovna, tiskárna a malírna, skladiště a budova teplovzdušného topení, další tři stoupy v přípravně hmoty aj. Hned roku 1882 dal v blízkosti továrny postavit obytný dům pro dělníky. V této době měla továrna své velké prodejní sklady ve Vídni, Praze, Petrohradě a v Alexandrii. Menší vzorkovny zboží byly v Hamburgu, Berlíně, Lipsku, Bukurešti, Konstantinopoli (dnes Istanbul), Káhiře, Kodani a Christianii (dnes Oslo). Důležité obchodní zastoupení v Hamburgu založil již Karel Venier roku 1867.

Počínaje rokem 1865 vystavovala klášterecká porcelánka pravidelně na veletrhu v Lipsku. Účast porcelánky na nejrůznějších výstavách se v druhé polovině 19. století stala samozřejmostí. Přinášela si z nich také řadu ocenění. Stříbrné medaile získala v Chebu (1875), Vídni (1880) a Kadani (1885). Zlaté medaile si odnesla z Chebu (1875) a Liberce (1900). Snad nejcennější zlatá medaile pocházela ze světové výstavy v Paříži rovněž v roce 1900. V 80. letech 19. století patřil k nejprodávanějším výrobkům porcelánky kávovar se sítkem patentované konstrukce. To bylo, na rozdíl od jiných, zcela glazované, takže se působením kávy nezabarvovalo, ale princip patentu spočíval v tom, že otvory sítka nebyly kruhové, nýbrž podlouhlé a kuželovitě se rozšiřovaly směrem dolů. To zabraňovalo jejich ucpávání a usnadňovalo čištění a mytí.

Když se 31. března 1976 v brzkých ranních hodinách (5.10 hod.) ozval zvuk bortícího se zdiva, lidé, kteří právě vstávali do práce, neměli vůbec tušení, že město Klášterec přišlo o jednu z nejvzácnějších památek, která byla ojedinělá nejen v tehdejším Československu. Kruhová pec, která byla zbudována v letech 1793-94 a stála mimo dvůr tehdejší staré porcelánky (hned u brány), byla do doby, než došlo k jejímu zřícení, nejstarší kruhovou pecí na porcelán ve střední Evropě. K prvnímu pálení porcelánu došlo v této peci 15. září 1794. Bohužel ignorace tehdejšího režimu k památkám byla taková, jaká byla, a tak město přišlo o raritu, kterou nám záviděli i za hranicemi naší vlasti.

Za první světové války porcelánka pro nedostatek paliva značně omezila provoz a po dlouhá období byla v klidu. Počet pálení porcelánu klesl z 222 v roce 1914 na 15 v roce 1918. Předválečné úrovně výroby dosáhla až roku 1921. Podniková elektrárna byla dána do provozu 2. listopadu 1920 a v roce 1923 byla zrušena přípravna hmoty, která byla poměrně daleko od podniku, a zřízena moderní přípravna přímo v továrně. Hospodářská krize 30. let znovu způsobila značný pokles výroby a dělníci porcelánky tvořili podstatné procento nezaměstnaných ve městě. Za druhé světové války po odchodu mladších dělníků na frontu bylo asi 40 % osazenstva nahrazeno staršími pracovníky, aby se udržela produktivita.

Hned po válce byla dekretem presidenta Beneše z konce října 1945 továrna znárodněna. Po odsunu německých obyvatel se však potýkala s nedostatkem pracovníků. Jejich počet se podařilo naplnit až koncem 40. let a pohyboval se od té doby kolem 300 (nejvyšší stav 355). Od 1. ledna 1946 byla součástí oborového podniku "Karlovarský porcelán". Hlavní modernizací staré porcelánky po válce byla výstavba tunelových pecí po roce 1955, které umožňovaly zvýšit produktivitu. Výroba stoupla z 35 tun zboží (1945) na 405,5 tuny (1953) a 818,1 tuny (1961). Rostl rovněž vývoz zboží ze 48,6 % v roce 1953 na 70,5 % roku 1967. Odběrateli bylo až 34 zemí, mezi nimi USA, Itálie, Francie, Rakousko, Jugoslávie, Nigerie, Venezuela, Nový Zéland a samozřejmě země bývalé RVHP.

Provoz ve staré porcelánce zanikl roku 1967 a výroba byla přenesena do nových objektů proti nádraží při silnici do Kadaně. Rozsáhlý areál původní porcelánky byl kompletně zbourán v roce 2002.

Fotogalerie - demolice staré porcelánky

V současné době vyrábí závod Klášterec cca 4.500 tun porcelánu, což představuje cca 12 mil. kusů a zaměstnává 600 pracovníků. Závod Klášterec je vybaven nejmodernějšími výrobními technologiemi. Nejmodernější typ vtavné pece umožňující výpal dekorů do teploty 1250 °C. Závod Klášterec vyrábí 8 kompletních tvarů užitkového porcelánu v celé šíři sortiment. Na každý tvar je připravena celá kolekce dekorů.

Fotogalerie - Výroba porcelánu dnes