Oficiální web města Klášterec nad Ohří

Historie a současnost

• Naše město
  • Úvodem
  • Historie města
  • Památky
  • Symboly města
  • Klášterecké noviny
  • Služby občanům
  • Mapa města
  • Historie porcelánu
  • Osobnosti
  • Přilehlé obce
  • Zaniklé obce
  • Partnerské město
• Městský úřad
• Samospráva
• Lázně
• Průmyslová zóna
• Kultura
• Sport
• Školství
• Bezpečnost
• Doprava
• Příroda
• Zdravotnictví
• Sociální péče

• Česká správa sociálního zabezpečení
• Česká daňová správa
• Česká inspekce životního prostředí
• Krajská hospodářská komora
• Okresní soud v Chomutově
• Portál veřejné správy
• Regionální informační servis
• Úřad práce Chomutov
• Ústecký kraj
• Zákony on-line

Zaniklé obce

Potočná

O vzniku vsi se nedochovaly žádné zprávy. Zřejmě však byla založena německými kolonisty kolem poloviny 13. století jako řada obcí v okolí. Německý název vsi zněl Schönbach (= krásný potok). Vcelku výstižné české jméno Potočná získala ves až po roce 1945. Poprvé se o Potočné dozvídáme ze smlouvy o rozdělení majetku mezi Vilémem a Alešem ze Šumburka na Perštejně z roku 1431, kdy připadla Alešovi.


Byla tedy součástí panství Perštejn-Přísečnice. V roce 1446 prodal Aleš svou část přísečnického panství, včetně Potočné, bratřím Mikuláši II. a Janu Hasištejnským z Lobkovic. Ves byla součástí hasištejnského panství až do roku 1533, kdy Vilém z Lobkovic, sídlem v Přísečnici, svůj podíl na Hasištejně - včetně Potočné - prodal bratřím Jeronýmu a Vavřinci Šlikovi, kteří postoupili Přísečnici v roce 1545 Ferdinandovi I. Nato získal přísečnické panství, opět včetně Potočné, v zástavu Bohuslav Felix z Lobkovic. V roce 1588 se stal vlastníkem Jiří Popel z Lobkovic, ale konfiskací roku 1594 o vše přišel a jeho obrovský majetek spravovala královská komora. Od ní roku 1606 koupil část popelovských držav Eliáš Schmidtgräbner z Lustenekm, který se tak stal pánem Vernéřova, Potočné, Louchova a poloviny Domašína. To tvořilo základ panství Vernéřov. Potočná byla malá a dost chudá vesnice. Po zrušení poddanství se Potočná roku 1850 stala samostatnou obcí, zakrátko však byla jako osada přičleněna k Mikulovicím. Roku 1880 se znovu osamostatnila a teprve roku 1953 byla připojena k Pavlovu. Od roku 1961 patřily obě osady k Vernéřovu a od 1. ledna 1988 ke Klášterci nad Ohří. Roku 1869 měla Potočná 133 obyvatele, což byl zřejmě nejvyšší počet, jakého kdy dosáhla. V roce 1930 zde žilo 109 lidí, 1950 jenom 27 a v roce 1980 pouhých 17 obyvatel. V srpnu 1990 osada zanikla úplně. V její blízkosti bylo zřízeno rozsáhlé složiště popílku z prunéřovské elektrárny.

Pavlov

Původní označení vsi bylo Arndorf, později oficiálně Arensdorf. Česky byla obec pojmenována trochu netradičně. O názvu rozhodla Okresní správní komise v Kadani 12. března 1946 a zvolila jméno nejstaršího usedlíka ve vsi. Nejstarší zmínky je z roku 1431, kdy byl majitelem vsi Aleš ze Šumburka. Dalšími majiteli byli Jan a Mikoláš II. z Lobkovic na Hasištejně. Ves patřila k panství Přísečnice. Berní rula z roku 1654 uvádí 5 chalupníků, z nichž jeden měl šenk, další byl kovářem a jeden tkalcoval. Dále tu žili dva zahradníci. Roku 1846 měl 40 domů, v nichž žili 222 obyvatelé. Do roku 1863 vzrostl počet lidí na 305. Pavlov neměl školu a jeho tehdejších 51 dětí muselo chodit do Hradiště. Od roku 1850 byl Pavlov samostatnou obcí. V roce 1960 byl sloučen s Vernéřovem a s ním 1. ledna 1988 přešel ke Klášterci. V srpnu 1990 plenární zasedání ONV schválilo jeho rušení. Podle sčítání lidu roku 1930 měl Pavlov 367 obyvatel, v roce 1980 ještě 83. V roce 1991 již Pavlov mezi osadami nefiguruje.

Kunov

Německý název zněl Kunau a je odvozen od osobního jména Kuno a znamená Kunův dvůr. Nejstarší dějiny Kunova se shodují s dějinami Jeseně. V roce 1592 byla stejně jako ona připojena Kryštofem z Fictumu ke kláštereckému panství. Berní rula z roku 1636 nás informuje, že tu žilo 8 chalupníků a 4 bezzemci. V roce 1713 tu bylo 99 farníků klášterecké farnosti.



V letech 1854 – 1856 v Kunově existovala krajkářská škola pro výrobu krajek z bavlny a vlny. Roku 1875 tu žilo ve 35 domech na 221 obyvatel. Krátce po roce 1850 se Kunov stal osadou Petler, od roku 1890 byl opět samostatný, až 1. ledna 1953 byl přičleněn ke Klášterecké Jeseni. V roce 1930 měl 332 obyvatel, v roce 1953 již jenom 10 a roku 1970 zanikl vysídlením.

Mariánské údolí

Tento malebný kout na Ohři má krátkou historii. Stávala zde osada, která krátce před první světovou válkou, kdy byla na vrcholu, měla 5 obytných domů, obilný mlýn, pilu, výrobu beden a sadů a pekárnu. Žilo zde přes 50 obyvatel. V roce 1864 se spojil loketský stavební mistr Scherbaum s pražským soukromníkem Stöcklem, který dal k dispozici peníze. Dali v Mariánském údolí postavit jez na Ohři a od něj náhon pro nově postavenou pilu. Ale již v následujícím roce 1865 odcházející ledy strhly jez a velké vodní kolo pily se utrhlo z hřídele. Teprve po čtyřech letech bylo zařízení dáno znovu do provozu.

Roku 1875 koupili Mariánské údolí Ludwig Siegel a Josef Lorenz z Kadaně. Stavebním mistrem Süssem dali zřídit nový jez, pilu přenesli na pravý břeh náhonu a vestavěli do ní obilní mlýn. O rok později však znovu byly velké ledy. Při svém odchodu se led navršil u Klášterní skály v Kadani a vodní masy s ledovou tříští zaplavily celé Mariánské údolí. Při této velké vodě samozřejmě vzal za své nový jez a všechny budovy byly poničeny. Dne 7. října 1881 získal Mariánské údolí Florián Neumann. Byl to nesmírně podnikavý muž. V Mariánském údolí zřídil pilu. Na jaře roku 1884 dal postavit prám a zřídil převoznictví. Rovněž dal do provozu mlýn. Obnovil po požáru poničené stáje a hospodářské budovy a postavil několik obytných domů. Na podzim roku 1892 začal stavbu nového jezu a v roce 1902 zvládl ještě postavit převoznický dům, nový most přes náhon, dvě nová vodní kola a brusírnu. Pak odešel na zasloužený odpočinek do Kadaně a veškerý majetek v Mariánském údolí převedl na svého syna Julia.

Osada v Mariánském údolí nikdy nebyla úředně uznána jako samostatný celek, ale jako součást obce Miřetice. Odchodem Němců po 2. světové válce zanikla.

Šumná

Německý název zněl Schönburg a český Šumburk. Dnešní název byl osadě přidělen v roce 1947. Hrad Nový Šumburk, pod kterým osada vznikla, byl dostavěn v roce 1435. V roce 1863 v Šumné žili 34 obyvatelé v 16 domech. Prakticky od svého vzniku byla osada součástí Klášterce nad Ohří. V roce 1930 se tu uvádí 5 popisných čísel, z nichž jen dvě byla považována za obytné domy.



Dalším byl dvůr, hájovna a přechodné obydlí cihlářů. Žilo tu 22 lidí. V roce 1980 tu ještě žili tři stálí obyvatelé a v roce 1991 už nikdo.

Vysoké

Osada se původně německy nazývala Hohendorf, což odpovídalo její poloze v horách. Z toho vzniklo zkomolením Haadorf a odtud nesprávně české Hadov. Teprve roku 1949 byla chyba napraveny a osadě určeno jméno Vysoké. Po rozdělení majetku mezi Aleše a Viléma ze Šumburku roku 1431 zůstala ves majetkem Aleše a patřila tedy k panství Perštejn. Roku 1592 ves koupil Kryštof Fictum a přičlenil ji k panství Klášterec. V roce 1713 tu žilo 63 farníků. Bývala zde škola, kam chodily i děti z Jeseně. V roce 1875 je zde zapsáno 149 obyvatel ve 24 domech. Vysoké vždy patřilo k osadě Kunov, s níž také zaniklo vysídlením. Při sčítání lidu z roku 1930 tu žilo 142 obyvatele. Roku 1980 ani 1991 se již Vysoké mezi osadami neuvádí

Další zaniklé obce

• Vernéřov
• Mikulovice