Oficiální web města Klášterec nad Ohří

Naše město

• Infocentrum
• Naše město
  • Úvodem
  • Historie města
  • Osobnosti
  • Mapa města
• Služby
• Lázně
• Zámek
• Památky
• Ubytování
• Turistika
• Kultura a sport

• Česká správa sociálního zabezpečení
• Česká daňová správa
• Česká inspekce životního prostředí
• Krajská hospodářská komora
• Okresní soud v Chomutově
• Portál veřejné správy
• Regionální informační servis
• Úřad práce Chomutov
• Ústecký kraj
• Zákony on-line

Osobnosti

Jan Brokoff

Tento řezbář a sochař německého původu se narodil ve Spišské Sobotě na Slovensku v luteránské rodině. Později přestoupil na katolickou víru, aby mohl svobodně umělecky tvořit. Do Čech přišel po roce 1680. Připisuje se mu mnoho soch, hlavně v západních a severozápadních Čechách a zejména první socha Karlova mostu, jíž je svatý Jan Nepomucký. V roce 1681 v Ronšperku u Domažlic vytvořil dřevěnou předlohu, podle které byla ulita socha bronzová, která dnes stojí na pravém zábradlí Karlova mostu. Další svatojánské sochy můžeme najít v Poběžovicích, Tachově, Jirkově, Chomutově, atd. Pro kostel svaté Barbory v Manětíně vyřezal postavy českých světců. Vrchol jeho tvorby se projevil v cyklu dřevěných soch v Tachově. V Klášterci nad Ohří zhotovil řadu plastik a v Libochovicích zajímavou výzdobu krbu v tzv. Saturnově sálu.

V Klášterci nad Ohří se objevuje v roce 1685 na pozvání majitele zdejšího panství Osvalda Thuna. Vytvořil tady alegorická sochařská díla například sochu Tritóna na kašně před zámkem, sochy Čtyř ročních období na boční chodbě saly terreny, které stávaly do roku 1963 na kašně na náměstí, nebo busty tří Turků atd. Zde přišel na svět jeho syn Michal Josef Brokoff. V roce 1687 přesídlil na Červený Hrádek, kde se narodil nejslavnější nositel jména Brokoff Ferdinand Maxmilián.

Kolem roku 1692 se Jan Brokoff s rodinou natrvalo usadil v Praze a otevřel si vlastní velkou dílnu, v níž mu pomáhali i synové. V roce1693 vyzdobili Toskánský palác na Hradčanech. Vytvořili sedm alegorických postav svobodných umění na atice a dva dekorativní erby na průčelí. Pieta pro Karlův most (dnes v nemocnici pod Petřínem) vznikla roku 1695. Okolo roku 1706 nastalo v práci celé Brokoffovy dílny tvůrčí oživení díky sílící spolupráci obou synů. Vznikaly sochy v Radči, Benešově a zvláště ve Voticích, na hlavním oltáři v Kostele sv. Václava. Starý Jan Brokoff vedl firmu až do své smrti, ale oba synové v ní hráli stále významnější roli. Jan Brokoff zemřel v roce 1718 a majitelem dílny se stal starší syn Michal Jan. Po jeho smrti v roce 1721 převzal veškeré umělecké vedení Ferdinand Maxmilián.

Michal Jan Josef Brokoff

Michal Jan Josef Brokoff se narodil 28.4.1686 v Klášterci nad Ohří. Byl starším synem řezbáře a sochaře Jana Brokoffa. Michal Jan Josef začínal u svého otce a posléze pokračoval ve vzdělávání u dalších pražských mistrů - řezbáře a sochaře Filipa Ondřeje Quitainera a snad i u Jana Oldřicha Mayera. Po smrti otce (1718) se stal načas majitelem rodinné dílny. Svého otce předčil technickou dokonalostí a kamenickým stylem práce a jeho dílo stojí na přechodu mezi kamenickými pracemi otce a vrcholným uměním bratra F. Maxmiliána, jemuž také uvolnil vůdčí místo v rodinné dílně. Je mu připisována řada významných sochařských děl, či alespoň spoluautorství při jejich vzniku. K vrcholným ukázkám jeho samostatných děl patří sousoší Křtu Kristova (1706) pro pražský Karlův most a snad i socha sv. Josefa tamtéž (dnes fragmenty obou umístěné v Lapidáriu Národního muzea), sochy českých patronů v Děčíně, sochy sv. Jana Nepomuckého v kostele Nejsvětější trojice v Praze 2, sochy u kostela Na prádle na Malé Straně v Praze, v Rožďalovicích (tam společně se sv. Václavem), socha sv. Ludmily na Vyšehradě v Praze a další práce. Na rozdíl od děl svého mladšího bratra jsou jeho práce řešeny méně prostorově, jsou střídmější, postoje bývají strnulé a chybí jim pravá barokní harmonizace pohybu těla a rouch. Přesto však bývá neprávem opomíjen a zastiňován dílem svého mladšího bratra a často považován pouze za jeho kamenického pomocníka. Zemřel 8.9.1721 v Praze.

Jan Mikoláš Weber

Narodil se v Lützelsteinu v dolním Alsasku. Navštěvoval latinskou školu v Rappoltsweileru a pak se u svého otce učil lesnickému řemeslu. Tři roky doprovázel mladého barona na jeho cestách Německem. V roce 1757 ho vévoda vyslal do Paříže, zde se seznámil s královskými hony, pak byl 8 let dvorským myslivcem ve Zweibrückenu. V roce 1779 byl jmenován lesmistrem. Hrabě František Josef Thun vyzval Webera, aby ho následoval do Čech a stal se jeho vrchním lesmistrem. Weber přijel na podzim roku 1784 do Vídně, kde se podílel na rozdělení thunského majetku na tři majoráty a pak zaujal místo vrchního úředníka thunského panství v Klášterci. V zemědělství zaváděl pěstování nových plodin, např. červeného jetele. Po mnoha pokusech s výrobou porcelánu, do nichž vložil prakticky všechen svůj majetek, založil podnik, který v roce 1794 začal pravidelně vyrábět porcelán. Značně zadlužen musel podnik pronajímat. Pak byl znovu povolán do hraběcích služeb, ale po smrti hraběte Thuna v roce 1800 opět propuštěn. Odešel zpátky do svého rodného Alsaska, kde 24.8. 1801 v Reichenweileru zemřel.

František Xaver Petran

František Xaver Petran se narodil v Děčíně. Do Klášterce přišel roku 1784 a 29. ledna 1796 byl jmenován zdejším farářem. Od roku 1804 byl osobním děkanem. Roku 1796 založil farní kroniku, do níž shrnul nejrůznější zápisy z mnoha zdrojů, neboť při požáru roku 1784 byla zničena drtivá většina farního archivu. Petran byl podle všeho nejen velmi vzdělaný, ale i zámožný muž. Dobročinnost byla běžnou součástí jeho života. Fara byla duchovním střediskem městečka, kde byli častými hosty i členové hraběcí rodiny. Farář sám byl prostředníkem mezi panstvím a poddanými a jeho rady a přání měly svou váhu. Neměl pevné zdraví. Po celou dobu pravidelně pil léčivou vodu z Františkových Lázní. Podporoval školství a výchovu mládeže. Za tuto činnost obdržel od biskupské konsistoře roku 1810 pochvalný dekret. František Xaver Petran zemřel 30. května 1811.

Karel Venier

Narodil se ve Starých Horách u Českého Brodu jako syn pozdějšího žehušického lesmistra Františka Veniera a jeho manželky Ludmily. V letech 1828 - 31 absolvoval Polytechnický institut v Praze, kde studoval obory geometrie, stereometrie, trigonometrie, statika, mechanika, vodní a silniční stavitelství s vynikajícími výsledky. Do Klášterce přišel počátkem dubna 1836 jako pokladník thunské porcelánky. Roku 1848 se porcelánka dostala do nepříznivé hospodářské situace. Karel Venier byl pověřen samostatným vedením podniku. Vypracoval plán ozdravení továrny, zcela přeorganizoval a zmodernizoval přípravu porcelánové hmoty. Po dvou letech usilovné práce byl K. Venier 30. září 1850 jmenován ředitelem továrny. Poměrně rychle dosáhl zlepšení kvalitu střepu i glazury. Aby se továrna prosadila na trhu, začala obesílat výstavy. Za období svého řízení porcelánky Karel Venier dovedl její výrobu k jednomu z vrcholů nejen po technické, ale i umělecko řemeslné stránce. Svědčí o tom řada exponátů, především proslulý "thunský servis" v Muzeu českého porcelánu v kláštereckém zámku. Karel Venier zemřel 20. června 1876 v Klášterci

Josef Anger

Josef Anger se narodil v Útočišti jako syn chudého nádeníka. Roku 1839 odešel do Prahy, kde se vyučil zámečníkem a pak se vydal do Vídně, kde pracoval jako tovaryš v dílně mistra Josefa Bernta. V roce 1848, když už si našetřil nějaké peníze, tak se vydal do Ameriky. V New Yorku nabyl dalších znalostí a zkušeností v továrně na šicí stroje "Singer a Co". Spolu s dalšími dělníky založil spořitelní spolek, který zakoupil pozemky poblíž New Yorku, kde pak vzniklo jím spoluzaložené sídliště Karlstadt. Podařilo se mu se svým společníkem vylepšit dosavadní šicí stroj a založit továrnu na jeho výrobu, která dobře prosperovala. Jeho společník jej však zpronevěrou přivedl na mizinu. K tomu postihlo Angera ještě těžké onemocnění. Po překonání nemoci začal zvonu s jedním dělníkem v najaté dílně. Podařilo se mu zjednodušit šicí stroj natolik, že to bylo považováno za vynález a stroj nesl jeho jméno. V roce 1863 získal za šicí stroj první cenu na slavnosti newyorských krejčí. Roku 1864 se vrátil zpět do Vídně a založil zde továrnu na šicí stroje a slévárnu železa.